Vstávat v sobotu dobrovolně o půl 7 ráno s tím, že celý den budu chodit po hřebenech Krkonoš, nebylo nic, co bych si představoval jako vhodně využitý volný den. Předpověď počasí už ráno slibovala ve vyšších nadmořských výškách slunečno, a tak jsem pobalil věci, našel zimní bundu (což se nakonec ukázalo jako menší chyba), sednul do auta a vyjel směr Špindlerův Mlýn.
Začátek akce byl naplánován na desátou hodinu u Špindlerovy Boudy, kam jsem se dopravil autobusem. Byl to docela adrenalinový zážitek, při nastupování mě dav čekajících dovnitř doslova nahrnul. Na konci cesty se sešla skupina asi 40 instagramerů připravených zdolat vrchol Snežky a ujít při tom trasu 19 km. Na cestu nám Orion připravil balíčky v plátěných taškách, ve kterých byly nějaké ty čokolády (nejvetší úspěch slavily Ledové kaštany). Po krákém úvodu od pořadatelky Adély Ježkové (@adleyy), které patří velký DÍK, se celá skupina rozdělila na malé skupinky, které se po cestě různě prolínaly a seznamovaly.
Firma Fujifilm na akci zápůjčila některé Instaxy, a tak měli učastníci možnost si sami otestovat instantní focení. Na výběr byl Instax Mini 7s, Mini 8, Mini 90 black a Wide 210. Já měl s sebou "90ku" a Wide 210, což je podle mě nerozlučná dvojice pro každou příležitost. Každý, kdo měl možnost si pár fotek udělat, byl nadšen. Doufám, že se najde pár nových fotografů, kteří vstopí do naší Instax Crew.
Cesta začala prudkým stoupáním, které postupně přešlo v pohodovou chůzi po hřebenu, kde se nám naskytlo několik parádních výhledů směrem do Polska. První větší zastávku jsme si udělali u Měsíčního kamene, kde jsem se seznámil s Jabličkářem Filipem, který měl Instax poprvé v ruce a pořizoval super fotky.
Čím více jsme se blížili vrcholu, tím mě celý výstup začínal víc a víc bavit. Každý, kdo šel na Sněžku stejnou cestou jako my, mně potvrdí, že jít po těch strmých schodech je vážně zážitek, při kterém překonáte převýšení asi 200 m a na vrcholu vás čeká odměna v podobě nádherného výhledu! Ve dvě hodiny odpoledne jsme se všichni sešli na vrcholu Snežky s tím, že si uděláme společnou fotku. I já měl tu možnost vyfotit celou skupinu na Instax, ale nebyl to zrovna jednoduchý úkol. Už jen proto, že jsem musel stát na hraně skály a dostat všech 40 lidí na fotku je taky celkem umění. Vše se povedlo, jak měl,o a tak mám doma super památku na všechny učastníky. Po focení se celá necelá skupina vydala směrem na Luční boudu, kde jsme si dali oběd a chutné polotmavé pivo Paroháč. Následně jsme vyšli zpět do Špindlerova Mlýna. Slunce už bylo dost nízko a fotky, které jsme pořídili v tuto dobu, dostaly zajímavý nádech. Cesta dolů z kopce byla asi více náročná než ta nahoru. Po návratu do Špindlu jsem si připadal jako vítěz. Nohy mě bolely, byl jsem příjemě unaven a těšil se na horkou sprchu.
Děkujeme HOMOBOT.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat